Historie SDH

Nadále má historie sboru menší mezery, protože veškeré materiály a zápisky se někam zatoulali. Nejbližší zmínka v poválečném období je, když Litoměřický dobrovolný sbor daroval motorovou stříkačku a hadice dobrovolným hasičům z obce Štáblovice z okresu Opava. Tato obec byla s odchodem nacistů poměrně hodně zničena a k zakoupení byť jen přenosné stříkačky neměli finanční prostředky. Tímto darem vznikla mezi oběma sbory přátelská družba a podnikali se vzájemné návštěvy. Další dochované zápisky jsou z roku 1949 až 1951 kdy sbor měl 91 členů. Jako služebně nejstarším členem od roku 1911 a zároveň starostou sboru byl Emil Rulf. Jednatelem byl tehdy František Procházka a velitelem František Krejčí. 24. února 1950 přišel na sbor dopis od přípravného výboru „Celé Litoměřicko se spontánně rozhodlo postaviti v Litoměřicích na Mostce svému učiteli a ochránci Generalissimu J.V.Stalinovi pomník. Základní kámen byl položen 21.prosince 1949. Máte příležitost projeviti oddanost a vděčnost svému osvoboditeli. Uskutečnění celého díla si vyžádá 1 200 000 Kčs.“
Městský sbor dobrovolných hasičů v Litoměřicích dne 10. března 1950 odpověděl. „Rozhodli jsme na své výborové schůzi konané 6. 3. 1950 darovati na výstavbu Stalinova pomníku dar v částce 1 000 Kčs. Tlumočím Vám přání celého našeho sboru, aby byl v náhradu za Stalinův pomník postaven Stalinův kulturní dům, který naše město velmi postrádá. Věříme že náš návrh nezůstane nepovšimnut a že nám odpovíte. S pozdravem pětiletce zdar.
Starosta Emil Rulf Jednatel František Procházka. Z 14. května 1950 zpráva o hlášení požáru v Čížkovicích, kde hořel sklad pytlů na cement. Odjezd stroje Mercedes Benz ve 23.15 hod. s těmito členy: velitel Krejčí Frant., Vítek Frant., Tolde Karel, Dubitzký Josef, Plachý Jind., Procházka Frant., Buzík Otto jako strojník.
Příjezd ve 3 hod. ráno v naprostém pořádku a bez závad. 31. července přišel dopis ze Štáblovic s poděkováním za motorovou stříkačku s hadicemi a zároveň pozvání na 13. srpna 1950, kdy se konalo v obci posvícení, slezský „Krmáš“. Na tuto místní slavnost jsou všichni zváni jako jejich kmotři.
14. ledna 1951 byl na Místní národní výbor podán návrh na nového velitele sboru a to Františka Poláka a jeho zástupce Karla Maturu. Toto bylo schváleno Místním výborem 23. ledna 1951.
23. února 1960 byl radou Místního národního výboru v Litoměřicích jmenován do postu velitele veřejného dobrovolného požárního sboru Květoň Grunt, který byl členem od roku 1947. V roce 1951 absolvoval od 7. května do 2. června v Ústí nad Labem strojnický kurz. V roce 1961 vznikl profesionální požární útvar a Květoň Grunt se stal prvním velitelem tohoto útvaru. 1965 obdržel zmocnění, které dovolovalo převzít velení při společném zásahu veřejných požárních jednotek a současně provádět kontroly stavu připravenosti těchto jednotek a jejich techniky v obvodu a také provádění preventivních protipožárních prohlídek a namátkových kontrol v zemědělských závodech, provozovnách místního průmyslu a služeb, malých prodejen a obytných budovách. V roce 1966 – 1968 prošel odborným speciálním kursem požární ochrany ve Frýdku Místku. Po okupaci ruskou armádou v roce 1969 odešel a vrátil se ke svému řemeslu, truhlařině.
Další zápisky sboru jsou od roku 1961, kdy členská základna má 93 členů. V červnu 1966 byl sestaven pod vedením bratra Františka Bogdy dechový kvartet, který prošel přehrávkou 24. června 1966 v domě kultůry a bylo jim přiznáno 80% kvalifikačního příplatku. 15. října 1966 ve věku 76 let skonal po delší nemoci zakladatel a velitel Okresní hasičské jednoty Karla Hynka Máchy a starosta Městského sboru dobrovolných hasičů v Litoměřicích bratr Emil Rulf.
V tu dobu, respektive ke konci roku 1966 to začíná trochu skřípat, protože profesionální a dobrovolní hasiči sdílejí jednu zbrojnici na valech (nyní tam stojí kulturní dům) a dochází tam k rozporům s náčelníkem kpt. Černým, z jeho viny.
V roce 1968 přichází další dopis ze Štáblovic a s ním opětovné pozvání k nim na odpočinek a oplatu za pohostinnost Litoměřickým dobrovolným hasičům. Tito tam odjíždějí 30. srpna 1968 v počtu 20 dospělých a 15 mládežníků. Spolu s nima jede dechová hudba v počtu 7 osob. Po neustálých nesrovnalostech mezi členy dobrovolných hasičů a náčelníkem Černým dobrovolný sbor zaniká, protože nemají svoje prostory a v těch společných je situace již neúnosná. Sbor dobrovolných hasičů pouze papírově udržují Jaroslav Mikyna, František Bogda a František Kubelka.
Sbor dobrovolných hasičů ožívá opět v roce 1980, kdy ho dává dohromady již zmiňovaný Květoň Grunt s Jirkou Matouškem, který v šedesátých letech dělal u požárního útvaru vyšetřovatele a poté řidiče strojníka. V roce 1981 měla členská základna už 67 členů a družstva muži, ženy, dorost a žáky, kteří s úspěchem jezdili na soutěže. V roce 1982 se družstvo dorostu probojovalo do krajského kola, kde skončili na 6. místě. Sbor neustále apeluje na Městský národní výbor ohledně nedostatku prostoru pro členy a nevyhovující parkování pro vozidlo AVIE. V osmdesátém třetím roce byl od Městského národního výboru přislíben objekt Severokamene což se 1984 potvrdilo, takže pro sbor nastala úmorná práce a to v podobě přestavby bývalé zbrojnice na kanceláře a po přestěhování spousty hodin práce na nové hasičárně. Po schválení projektu nastala dlouhodobá akce „Z“, kdy členové budovali ten svůj vysněný kulturní stánek, tedy zbrojnici. Toto trvalo až do roku 1987, kdy celá přestavba budovy, nová výstavba šatny a tří garáží byla ukončena. Při této akci od 13.4.1984 do 11.12.1987 se odpracovalo 10 362 hodin. Pravdou je, že po dobu výstavby se členská základna hrozivě snížila o třetinu členů.
V roce 1987 byl místo Květoně Grunta do funkce velitele DVPS SPO Litoměřice jmenován Jiří Matoušek a starostou se stal Květoň Grunt. V letech 1988-89 se základna stále tenčí a dokonce ubývá lidí, kteří jezdí k zásahům, z někdejších patnácti členů vyjíždějí pouze čtyři. Po sametové revoluci jsme v naší zbrojnici uspořádali dny otevřených dveří, tedy výstavu, kterou navštívilo přes tisíc dětí s rodičemi. Toto se ukázalo jako dobrá akce, protože po skončení této výstavy nastal pro sbor nárůst nových členů, tedy spíše mládeže. Během dalších let se uspořádala ještě jedna výstava a proběhli dva tábory pro mládež.
V roce 1993 se opět mění vedení SDH a velitelem se stává Jan Mimra, který je zároveň i vedoucím mládeže od roku 1990 a starostou Ladislav Necid, který je i velitelem hasičů v podniku Sepap Štětí. V tomto roce se stává další historická událost, kdy končí svolávání stylem „Spojařka zavolala bratru Mikovi Josefu st., ten vzal svůj osobní vůz a koho po cestě do zbrojnice sehnal doma, toho nabral a jelo se k požáru, prostě žádná siréna nefungovala“. Město Litoměřice za velkého přispění technika PO-CO pana Pospíšila nám uvolnili peníze za přispění České pojišťovny na nové vysílačky. Takže jsme koupili za 200 000,- Kč Motorolu a to 1x centrální, 2x vozidlovou, 2x kapesní a 10x svolávací Paging.
V roce 1995 jsme se pustili do renovace pojízdné stříkačky DS-16 z roku 1964 a město nám schválilo peníze na plovoucí čerpadlo a dvě turbo proudnice. Další rok jsme dostali pozvání do Štáblovic na 100-leté výročí založení sboru. Odjeli jsme tam pouze ve čtyřech členech, mohu říct, že se o nás postarali přímo královsky. Na výroční schůzi jsme jim předali dary a to kalich z vysokého smaltu a knihu „Pohledy z litoměřicka“. Stav naší základny neustále klesá, v roce 1998 máme pouze 27 členů a ani mládež zde nefunguje. V tomto roce se v Litoměřicích na Zahradě Čech konají první Hasičské slavnosti a náš sbor byl požádán na organizačně pořadatelskou službu, to znamená mít nastarost skládání staré techniky z rampy a posléze i nakládání, ale také zásobování vodou na ukázky z koněspřežných i parních stříkaček. Byla to hezká akce, celé slavnosti.
Ke konci tohoto roku jsme dostali od města peníze na renovaci CAS-25 RTHP. Vymysleli jsme si svinovací dveře, jiné majáky (rampu), nový lak atd. Práce prováděla jistá firma v Kadani. Když zavolali, že si pro něj můžeme přijet a kluci to dílo zkázy spatřili, tak málem omdleli. Po příjezdu domů jsme na něm strávili spoustu hodin, abychom opravili a udělali co jsme chtěli. V následujícím roce začíná u našeho sboru opět pracovat mládež, jinak sbor aby si vydělal nějakou korunu do kapsy, tak jezdí na kácení stromů a čištění studen.
V roce 2000 umírá jedna z našich dlouholetých členek, sestra Jiřina Miková, která do poslední chvíle pracovala jako spojařka u HZS. V roce 2001 odchází na věčný odpočinek první velitel hasičského útvaru v Litoměřicích, dlouholetý člen, velitel a starosta sboru dobrovolných hasičů a opravdu veliký člověk bratr Květoň Grunt. V květnu tohoto roku se náš sbor zúčastňuje pokusu o světový rekord v dálkové dopravě vody, který se pořádal na letišti Hradčany u Mimoně v délce 47,2 kilometru. Opět se konají Hasičské slavnosti a pro náš sbor stejná práce jako při prvních slavnostech.

Srpen roku 2002 byl opravdu špatný nejen pro litoměřický okres, ale skoro celou republiku. V našem městě tedy hlavně podle Labe voda stoupla o více jak 6 metrů a pro náš sbor nastala úmorná práce v podobě evakuací a po opadnutí vody nekonečné odčerpávání.
Celkové nasazení našich členů bylo 40 dní z toho 24 dní čerpání v kuse. Rok poté v lednu se voda opět vrátila, i když né v takovém měřítku. Mládež v našem sboru pracuje již na plné obrátky a tak pořádáme první soutěž ve vojenském prostoru Babiny 1 s dosti hojnou účastí.
Ale také naposled, protože armáda v Litoměřicích skončila a tento prostor byl rozkraden. Neustále každý rok provádíme ukázky a soutěže na dětských dnech a dětských táborech, hlavně pro SČVK a tábor na Opárně. V roce 2003 jsme pozvání od organizátora hasičských slavností do Olomouce, kde probíhá sraz historických hasičských a vojenských vozidel. Na tuto akci odjíždíme s naší Pragou RN, DS-16 a jeden z členů má JEEP WILLYS.
Začíná se blýskat na lepší časy, protože se členská základna rozrůstá, z někdejších 28 na 59 členů. Podařilo se nám sehnat koněspřežnou stříkačku v dosti zbědovaném stavu a dlouho jsme váhaly jestli jí dát dohromady nebo do šrotu. Vyhrálo to dohromady a tak se začalo brousit, leštit, vyrábět, lakovat a zdobit, aby byla na další hasičské slavnosti hotová. Zdařilo se a v červnu 2004 jsme ji vystavily na obdiv všem návštěvníkům hasičských slavností.
V tomto roce jsme s mládeží vyhrály okresní kolo hry Plamen a postoupily na krajské kolo, které se konalo ve Varnsdorfu. Tady jim to moc nešlo a skončili předposlední, tedy 6. místo. Za odměnu pro děti pořádáme tábor na Lhotsku, kde je to moc pěkné a děti jsou spokojené. O prázdninách odjíždíme na první ročník matýskářů do Dolní Poustevny, kde jeden náš člen vyhrál v soutěži hodu startérem, byl jim Míla Knop. V listopadu tohoto roku zemřel další náš dlouholetý člen, první vyšetřovatel na požárním útvaru, poté řidič strojník. Po odchodu od profesionálních požárníků se stal velitelem dobrovolných hasičů a po sléze starostou SH ČMS okresu Litoměřice Jiří Matoušek, velký člověk a také modelář hasičských koněspřežných stříkaček.
V roce 2005 se pouštíme do další renovace a to Pragy RN, kterou jsme získaly v roce 1988. Tehdy se provedla částečná renovace a nyní se kompletně obrousila, vykytovala a poté nám ji jeden autolakýrník dal do pěkného laku. V tomto roce děti odjíždí na druhý tábor ve Lhotsku a muži na druhý sraz matýskářů do Dolní Poustevny, kde Míla Knop neobhájil prvenství v hodu startérem, ale vyhrál soutěž v přepravě rezervy přez překážky. U firmy Velebný & Fam jsme si objednaly vyšití praporu, který je hotov v roce 2006 a v březnu vysvěcen emeritním biskupem panem Koukalem.
V dubnu se Labe opět zvedá a náš sbor je povolán na čerpání vody do firmy Kovobel, kde hrozí zatopení plynové kotelny a to se podařilo odvrátit nasazenou technikou. V květnu jsme pozváni na předání pamětní medaile a poděkování za práci na povodních. Toto se konalo v Praze na policejní akademii a poděkování měly převzít velitel SDH Mimra Jan a velitel družstva Šimek Martin. Předával osobně ministr vnitra František Bublan. V tomto roce se perfektně daří naší mládeži jak starším tak i mladším žákům, kteří vyhrávají všechny dětské soutěže na okrese. Pro starší žáky po výhře okresního kola hry Plamen postup na krajské kolo do Chomutova a tady se jim podařilo také vyhrát a postoupit na Mistrovství České republiky, které se konalo v Liberci. Tady se ukázalo že mají stále co zlepšovat a skončili poslední, tedy 15. místo, ale vedoucí je utěšovali že jsou 15. z celé republiky. A pro okres Litoměřice vůbec v historii první kdo se tam dostal ze starších žáků. Byli tam: Lucie Kabrnová, Martina Vodáková, Adéla Ružbatská, Petra Krulíková, Kateřina Truchlá, Tomáš Mika, David Mika, Vojtěch Mimra, Martin Libjak, Milan Truchlý a jako vedoucí Šimek Martin a Mimra Jan.