Historie

Výňatek z knihy | Historie SDH

„Nádherný kus země je naše vlast Čechy. Ale nejkrásnější díl tohoto klenotu je beze sporu litoměřický kraj, který je právem nazýván od starodávna rájem a zahradou Čech. Tu zraje jižní kaštan, vlašský ořech rozprostírá zde košatou svoji korunu, slunce vlévá svůj žár do révy a vesele vlají korouhve lodí na stříbrných vlnách labských,“ tak velebí J. Pohlt Litoměřicko. A před ním i po něm též jiní cizí cestovatelé obdivovali krásy litoměřického kraje.

A tento kraj „zemský ráj to na pohled“ nám opět otevřela brána svobody naší obnovené samostatnosti. Je pravdou, že již po první světové válce, po vítězném 28. říjnu, žila na Litoměřicku početná menšina Čechů, ale při bedlivějším studiu možno ji umístiti podél jižních a západních hranic okresů, kde se nacházely i osady s ryze českým obyvatelstvem a pak do měst kde byly příznivější podmínky, než na venkově, kde všechna půda a zemědělské usedlosti byly v rukou Němců. A tak do hornatého vnitrozemí okresu český živel jen velmi pomalu a těžko pronikal.
A protože není českého obyvatelstva, neshledáváme také české hasičské sbory, vyjímaje několika obcí ležicích při českém vnitrozemí a obci v soudním okrese lovosickém, kde působením vlastenecky cítícího Dr. Paříka, byl český živel na postupu.
Vždyť i v samotném okresním městě Litoměřicích ustavuje se český hasičský sbor teprve v roce 1936, třebaže mnoho českých občanů oddaných hasičské myšlence bylo členy městského hasičského sboru německého.
Teprve v roce 1945, po vítězném květnu, je za změněných poměrů umožněno českým lidem vrátiti se nebo zcela nově přijíti do českého pohraničí. Tyto kraje patří teď výlučně nám, Čechům, jak vlastně vždycky podle práva měli patřiti. Poslední Němci odešli koncem října r. 1946 a zůstala tu dvojice nerozlučných přátel, odkázaných na sebe, na život a na smrt: my a náš milý kraj.
A tak teprve nyní, po osídlení okresu českým obyvatelstvem byly vytvořeny podmínky pro zakládání českých hasičských sborů. Ale i tato snaha naráží na četné překážky, neboť stále dochází k různým přesunům v rámci rušení malých zemědělských usedlostí či k výměně nespolehlivých národních správců, což zaviňuje stálou fluktuaci obyvatelstva v obcích a je nutno vyčkávati s ustálením poměrů.
Druhou bolestí je naprostý nedostatek výzbroje a výstroje, která byla před příchodem Čechů rozkradena či zničena, a tak je mnohdy začínati téměř s holýma rukama.
Přes to nadšení tu je a tak již 4. listopadu 1945 ustavuje se v okresním městě Litoměřicích „Okresní hasičská jednota č.89“, která po známem básníku, který si zavinil svou smrt přílišnou obětavostí při vypuknutí požáru v Litoměřicích, nazvána jednotou Karla Hynka Máchy. Zahrnovala v sobě 3 obvody: I. litoměřický, II. lovosický, III. úštecký, které se kryly s hranicemi soudních okresů.